Trasa vede po červené turistické značce, délka okolo 15 km.Předehra: Páteční dopravu volíme autobusem v 16:30 a ÚAN Florenc do České Kamenice. Autobus je plný (místenky) a tak jsem rád, že stojím skoro na jedné noze. Všude okolo jsou však hezké slečny a upovídaný pán, kterému se jedna z nich očividně líbí. Pán voní slivovicí a tak se nenudím. Po nezbytném přestupu v České Kamenici a následné dopravě do Jetřichovic se ubytováváme v hotelu Bellevue.
Ráno vstávám v 5:30 a pomalu se připravuji na noční výstup na Mariinu skálu. Fotografování je někdy řehole. Cestu moc neznám a tak jdu dosti pomalu, v lese navíc není moc vidět. Vyhlídka na vrcholu je vzdálena od hotelu cca dva kilometry a tak okolo 6:20 jsem na místě. Vybaluji stativ a připravuji fotoaparát do funkčního stavu. Vidím, že je někdy potřeba si obnovit informace o východu slunce. Jsem tam prostě brzy. Na Mariině skále je bouda, rozhledna a tak chodím dokola a zahřívám se. Jak po chvilce zjišťuji, uvnitř boudy někdo přespává. To bude dobré setkání. Asi jsem spáče dosti vylekal skládáním stativu a děláním pokusných fotek.
Na sluníčko však štěstí nemám, je zataženo, docela hustá mlha a tak se aspoň kochám pohledem do okolí. Obyvatelé boudy se osmělují a vychází ven. Jedná se o dvojici, která s námi jela večerním autobusem. Omlouvám se za rachot a za to, že jsem je nejspíše vyděsil.
Fotografie mého malého já na Mariině skále.
Jelikož jsem v hotelu zanechal dítě-slečnu a pak také zaplacenou snídani, provádím urychlený sestup do základního tábora, hotelu Bellevue. Na snídani se neodbývám, mezi východoněmeckými občany se neupejpám. Východoněmeckých spoluobčanů je navíc v Českém Švýcarsku opravdu hodně a evidentně jim chutná. Pro nás to bohužel znamená o něco vyšší ceny, než by bylo obvyklé.
Dítě má z mé celodenní trasy vlasy vztyčené hrůzou. V půli kopce na Mariinu skálu se ptá, jak je to ještě daleko. Uklidňuji jí slovy, že hodně. Po druhé přicházím na vyhlídku a přemlouvám dítě, že cesta na ní se prostě vyplatí. Znovu na vrcholku potkávám dvojici, už jsou sbalení.
Odpočíváme, ale sušenky dítě-slečna chrání, že je sníme až jinde. Čeká nás Vilemínina stěna a vyhlídka na ní. Pro dítě se jedná o "oranžovou vyhlídku" (je vidět z Mariiny skály, přírodně natřené dřevěné zábradlí). Znovu na trase potkáváme dvojici, ale to je naposled.
Čeká nás Rudolfův kámen, neboli Ostroh. Počasí je nádherné na pěší túry. Vzduch je vlhký, ale množství oparu fotografování moc nepřeje. Tak si aspoň užívám krásné podzimní přírody. Oproti mé minulé procházce, kterou jsem šel z druhé strany, je cesta díky počasí daleko příjemnější.
Čeká nás poslední výstup na Saunštejn, neboli loupeživý hrad. Cesta vzhůru je jen pro hubeňoury. Prolézám s batohem i stativem, byť si odírám barvu. Moc nefotím, není totiž co.
Zastavujeme se ještě u Malé Pravčické brány a postupně scházíme do Mezní Louky. Autobus zpět opravdu jede v 16:24 a tak po krátké procházce zastavujeme u hospůdky U Fořta.