Trasa vede po červené turistické značce, délka okolo 15 km, náročnost trasy vyšší obtížnost.
Předehra: Probuzení do krásného rána v Českém Švýcarsku. Vůbec nechci vstávat, ale stan je mírně z kopce a tak mám lehce otlačenou jednu stranu zad. Jediné,co mě opravdu vykopne, je pocit hladu. Táhnu s sebou plynový vařič, ale čaj jsem si nevzal. Nakonec ani vařič nepoužiji. Snídaně je podávaná v restauraci kousek od kempu. Nemáme žádný plán a tak během snídaně studujeme mapu. Nakonec se opět rozhodnu pro červenou turistickou značku. Vypadá to na pěknou trasu.
Okolo desáté opouštíme kemp Mezní Louka a míříme po červené do lesů. Táhnu s sebou nezbytnou fotovýbavu a „dědečka“. Tak jsem nazval stařičkou a opravenou Flexaretu VI. Popravdě, kdybych místo ní vzal o láhev vody navíc, udělal bych lépe. Hned za kempem začíná pěkný výšlap do kopců nahoru. Cestou vzhůru nás míjí strážce národního parku s batohem a psem. Jde o něco rychleji, ale zato navíc prochází různá skaliska okolo cesty, zdali tam někdo netáboří na černo. Cestou se ještě několikrát potkáváme. Na strážce si opět vzpomenu později, a to v souvislosti s velkým požárem u Jetřichovic. Stoupáme pořád až k vrchu Větrovec 450 m. Znovu vystupujeme na Malou Pravčickou bránu.
Fotografie: Cesta, České Švýcarsko
Po krátké pauze a občerstvení směřujeme na skalní hrad Saunštejn neboli Loupežnický hrádek. Ve 14. století byl používán ke střežení „České silnice“ což bylo obchodní spojení se sousední Lužicí. Od dob husitských se pak hrádek stává útočištěm lapků, kteří odtud podnikají přepadové akce. Nakonec byl z tohoto důvodu hrádek vypleněn. Cesta na horní skalní plošinu Loupežnického hrádku je poměrně náročná a spočívá v použití několika strmých žebříků a průlezu hodně úzkou štěrbinou (jsem nadšen z faktu, že jsem shodil jedenáct kilo a tak s fotovýbavou natěsno prolézám dále). Takže silnější postavy a méně zdatní by si výstup nahoru raději měli rozmyslet. Z horní skalní plošiny je krásný výhled po okolí. Bývalou přítomnost hrádku můžeme dnes vystopovat snad už jen díky třímetrové kruhové prohlubni ve skále a obdélníkových otvorů, sloužících nejspíše k uchycení trámových konstrukcí.
Fotografie: Kámen s nápisem České Švýcarsko a znakem národního parku
Dále sestupujeme po červené až k silnici vedoucí z Vysoké Lípy. Jedná se právě o část již zmiňované obchodní cesty „České silnice“. Na okraji silnice je zasazen pískovcový blok s nápisem a znakem parku České Švýcarsko. Po necelých dvou kilometrech silnici opouštíme a začínáme opět šplhat do kopců a to až na vrch Koliště (452 m). Právě zdě dopíjíme poslední vodu a jak se ukáže, nastanou pravé galeje v 35 stupňovém vedru.
Z vrchu Koliště stoupáme až Rudolfovu kameni (483 m), někde ho možná najdete pod názvem Ostroh. Výstup nahoru je opět poněkud složitější, ale odměnou je nám krásný výhled na všechny strany. Pro fotografy zmiňuji možnost pozorování východů a západů slunce, což může vytvářet velice pěkné scenerie. Původně se vyhlídka používala k pozorování, zdali někde v lese nehoří. Proto byl na vrcholu postaven dřevěný přístřešek. Pomalu slézám z vrcholu a pozoruji první příznaky únavy žízní. Popravdě mě cesta až do Jetřichovic připomíná demoverzi pekla. Příště opravdu raději více tekutin, ale to si můžete říkat do nekonečna.
Fotografie: Cesta Českým Švýcarskem
Jsem tak unaven, že vynechávám výstup na Vilemíninu stěnu a dokonce na Mariinu skálu. Ta je po minulém požáru čerstvě otevřena a patří k nejkrásnějším výhlídkám v Českém Švýcarsku. Je prý z ní nejkrásnější pohled na východ a západ slunce. Takže se budu muset vypravit příště, třeba takový podzim mě vysloveně láká. Konečně dorážíme do Jetřichovic. Zaháním ukrutnou žízeň, piji pivo Březno, dále dvě citrokoly, nebo co to bylo, a kupujeme dvoulitrovku pití. Původně jsem chtěl pokračovat po žluté na Dolský mlýn a poté po modré do našeho kempu. Nikdy jsem neměl problém s chůzí, ale tentokrát jsem prostě zničen. Čekám na spásný autobus, který mě veze do kempu. Takto vyřízen jsem ještě nebyl, velké vedro a nedostatek tekutin mě opravdu dostal. Přesto jsem se vzpamatoval a na večer jsem naplánoval procházku k Pravčické bráně.