Měl jsem to štěstí se do Ameriky podívat a na úvod mám pro vás jedno doporučení. Pokud máte cestovat tak jako já 17 hodin do Los Angeles snažte se letět z Evropy mezinárodní linkou až na cílové místo v Americe. Tedy přestupujte pokud možno v Evropě, vyhnete se internímu letu v Americe, kde kompletně vystoupíte včetně zavazadel, zopakujete si odbavení a bezpečnostní procedury, dostanete maximálně vodu a crackery i při 7 hodinovém letu, letadlo má stáří minimálně 25 let, letušky jsou v důchodovém věku, rozhodně propásnete letový slot a na ranveji strávíte hodinu navíc, spolucestující si také nevyberete, věřte, že vím, proč to píšu. Přesně jsem letěl Praha - New York - Los Angeles (LA).
Přiletěli jsme do LA asi ve 21 hod. místního času (posun mínus 9 hodin), radost z úspěšného přistání pokračovala tím, že jsme nemuseli platit za taxík, protože každá skupina hotelů provozuje dodávky upravené pro asi 10-12 cestujících, některé větší mají i autobusy, které trvale krouží mezi hotely a letištěm a zdarma vás přepraví. První noc jsme strávili v hotelu Holiday Inn, který patří spíše k dražší kategorii, pokoj double bed nás přišel na 110 USD, což je pro tři lidi snesitelné. Ráno jsme spěchali do půjčovny aut a půjčili jsme si Chevrolet HHR 2007, čekalo nás 250 mil do Sequioa National Park, kde jsou gigantické sekvoje, nejstarší a nejvyšší stromy na naší planetě.
Los Angeles má jeden světový primát, připadá zde nejvíce automobilů na jednoho obyvatele. Pět silničních proudů každým směrem to potvrzovalo. Přes poměrně hustý provoz se to nikde nezadrhlo a úspěšně jsme velkoměsto opustili. S desítkami mil v zádech se hustota provozu zmenšovala a zároveň se zvětšovala auta.
Cestovali jsme v listopadu, ale ve slunné Kalifornii bylo přes 25 stupňů. Kalifornie je rájem pro život, najdete tu moře, pláže, hory, jezera, my jsme viděli na jedné straně cesty vinice a zelené plantáže pomerančovníků. Na straně druhé byly vyschlé pahorky pokryté těžními stroji na těžbu ropy. Kousek za Bakersfieldem (mimochodem zde vznikla kapela Korn, fandové rozumí) jsme záměrně sjeli z hlavní cesty aby jsme byli blíže atmosféře městeček a rančů. Díky obrovskému prostoru se staví pouze nízké budovy a všechno jsou dřevostavby. První větší pahorek posetý oválnými balvany nám signalizoval blížící se pohoří Sierra Nevada, pak se objevilo jezero Lake Kaweah.Listopad je konec sezóny, takže bylo téměř vyschlé a naskýtal se na něj krásný výhled. Na obrysu v dálce bylo vidět kam až obvykle sahá hladina po jarním tání. Minuly jsme Three River a už nás čekal vstup do parku. Máte možnost pro jedno auto koupit za 20 USD vstup až na 7 dní nebo za 50 USD pro všechny národní parky. Následovalo stoupání, serpentiny a to v délce skoro 12 mil. Když naše denní únava dosahovala vrcholu, den se chýlil ke konci a báli jsme se, že přes šero nic neuvidíme, mezery mezi stromy se rozestoupily a my jsme byli ohromeni krásou a velikostí sekvojí, některé začaly zapouštět kořeny do skalnaté půdy už v době, kdy v Egyptě vládli faraonové, před více než 2 500 lety. Když k nim přijdete blíže, při podrobném pohledu uvidíte na jejich povrchu mnoho černých spálených míst. Dokonce sami správcové parku je zapalují, protože oheň má pro sekvoje nenahraditelnou čistící funkci, zbaví je škůdců a parazitů. Vlastnímu stromu oheň neublíží, protože má přes metr silnou kůru. Za chvíli jsme se s autem ocitli na parkovišti u těch největších a neznámějších sekvojí. Silnice vede tak blízko, že by stačilo fotografovat z auta. Rychle si na pohodlnost Američanů zvyknete. Prošli jsme si krátký Congress Trail a stanuli jsme před gigantickou sekvojí General Shereman, jehož stáří dosahuje 2200 let. Stihli jsme se kochat sekvojemi a odejet z hor ještě před západem slunce, tma nás potkala až na dálnici směrem k městu Tehachapi, kde jsme strávili v hotelu Best Western druhou noc. Opět double bed, zde za 80 USD. Únava i časový posun vykonala své.
