Trasa vede po červené turistické značce, délka okolo 20km (tam i zpět), náročnost trasy je velmi mírná.
Předehra: Bratr, mladá 15-letá slečna a moje maličkost dostávají letní chutě. Já v tomto vedru netvrdím, že na pizzu, ale dcera ano. Cílem mé vyprahlé duše bude určitě studená Stella Artois a jako bonus pěkná a příjemná procházka převážně lesem k pizzerii ve Vyžlovce. Docela se po svých zkušenostech divím, že i dcera neprotestuje a docela se těší. Trasu známe ze zimních časů na běžkách, takže teď letní premiéra.
Fotografie, cesta v lese
Vyrážíme opět z našeho výchozího bodu vesnice Škvorec. Kdysi tady údajně přespávala na zámečku Marie Terezie, o trochu déle a trošku stranou od zámku já. Samozřejmě bereme dalekohled, fotografický přístroj a jinak nic. Nikdo se s ničím nechce táhnout. Dalekohled stejně máme s bratrem na to, abychom se nehádali, který komín v Praze je který a co je televizní vysílač.
Vyrážíme po staré silnici na Doubek. Ekologie zde pláče. Obec sice částečně skládku odklízí, ale zrovna na konci cesty, napojení na silnici Hradešín Doubek zase někdo vyhodil sedm velkých pytlů odpadků. Pro otrlé pak doporučuji cestu Doubek - Třebohostice, to je opravdu už na sekání rukou (a nebudu vulgární) „nepořádných“ spoluobčanů. Konec stesků, míříme konečně do lesa „Dubina“, kde se napojíme na červenou značku vedoucí z Úval.
Fotografie, cesta v lese
Fotografie, odpočinek v lese
Cestička je příjemná, dá se jet i na kole, v zimě na běžkách. Místy je potřeba překročit potůčky a občas při deštích dát pozor na rozbahněné okraje. Je zde množství cest, takže moje běžecké choutky jsou tu pravidelně ukájeny. Míjíme křižovatku (místo) Pod Horkou a za cca dva kilometry se křížíme silnici Žernovka - Doubravčice. Silnici necháváme za sebou a za chvilku se dostáváme k žernovskému rybníčku, kde je křížení červené a zelené turistické trasy. Rybníček je malebný a je využíván i k rybolovu.
Fotografie, u žernovského rybníčku
Fotografie, u žernovského rybníčku a spoluturisti
My ale pokračujeme dále po červené, do mírného kopečka a po chvíli kráčíme po silnici Mukařov - Vyžlovka. To je asi můj nejhorší úsek jak v létě, tak i v zimě. Chuťové buňky však již pracují a tak vše nepříjemné jde stranou. Konečně usedáme v pizzerii. Hned si necháváme donést piva. Pravidelně se mě pak stává, že po dvou Stellách se mě nechce pryč, dostávám veselou náladu a skoro cestou zpět zpívám. Nevím, co by se stalo, kdybych si objednal třetí. Raději nedomýšlet, a teď po stejné trase zpět...
Fotografie, v pizzerii