Sedmnáctikilometrová procházka Podkrkonoším nás zavede do malebných míst, které zakončíme příjemným hodováním na Raisově boudě. Z Horní Brusnice se dá jít po červené trase na rozcestí k hájovně a pak po modré až na hrad Pecka. My jsme ale zvolili o něco málo kratší trasu po cyklistické stezce, silnici vedoucí přímo k hradu. Díky pošmournému počasí se po silnici dalo jít a i nedělní provoz by se nedal nazvat hustým. Odměnou nám bylo několik roubených chaloupek, většinou dobře udržovaných, popřípadě velice šetrně rekonstruovaných. Tato stavení se táhnou podél silnice, prakticky celou půlku trasy k hradu Pecka.
Fotografie: Hrad Pecka
Hrad Pecka byl postaven ve čtrnáctém století a sloužil k ochraně hranice. Úpravu interiéru prováděl i Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Po jeho popravě r. 1621 hrad přešel pod správu Albrechta z Valdštejna. V roce 1830 pak hrad vyhořel a zdivo bývalo mohlo být použito na jiné stavby. Díky zásluze místních obyvatel však došlo k obnovení západního paláce.
My jsme do hradu nešli, protože další prohlídka byla až za celou hodinu. Přesto jsme nakoukli oknem do černé kuchyně. Důkladně jsme si prolezli zbytek opevnění hradu a obdivovali hradní studnu, na jejíž dno jsme však nedohlédli. Bouřkové mraky za hradem nás však vybídly k dalšímu pochodu po červené přes vesnici Kal. Bohužel jsme déšt chytili na cestě a museli chvilku posečkat pod stromem. Naštěstí pršelo jen chvíli.
Fotografie: Vesnice Kal
Vesnice Kal kvůli standardní zemědělské produkci vypadá jako spousta běžných vesniček. Dojem se změní na návsi. Pěkně zrekonstruovaný statek a hlavně barokní kovárna vás uvedou do dob baroka na vesnicích. Ihned se mě vybavila představa krojovaného zástupu místních obyvatel, nabízejících pocestným čerstvý bochník chleba se solí.
Fotografie: Barokní kovárna ve vesnici Kal
Představa nepředstava, cesta vede dál. Procházíme rezervací Kalské údolí s významným výskytem bledule jarní. V údolíčku stával Bystrý mlýn. Na jeho základech dnes stojí chaloupka, historie mlýna je poměrně zajímavá. Jeden z mlynářů na své náklady přivedl el. přípojku z obce a mlýnské kolo nahradil kaplanovou turbínou. Za války pak mlel více na černo, než oficiálně (to mě připomíná mého dědu mlynáře, kdy ho před koncem války někdo z místních udal a přijelo pro něj gestapo). Po válce se v něm ještě krátce mlelo, než ho komunisté zavřeli.
Zbývá vyšplhat na kopec Zvičina vypínající se 671 metrů nad mořem. Žene nás hlad, i když nevíme, zda na kopci je možnost důstojného občerstvení. Máme však štestí a na Raisově chatě strávíme více než příjemnou hodinku. Jak řekla dcera: "Pěkně jsem se napucla". Z taktického hlediska to byl dobrý tah, dcera ve svém věku ušlou trasu viděla jako příjemnou procházku. Ze Zvičiny pak do Horní Brusnice jdete jen z kopce po silnici.
Pěkné putováním lidem dobré vůle přeje Qfoto.eu.