Poslední den v roce a krásné slunné počasí je pryč. Pohled z okna a všude mlha, vítr a občas mokrý sníh. Vůbec se mě nechce vstát od snídaně. Zdena mě však nazve sportovcem a tak nesmím její důvěru zklamat. Samozřejmě beru běžky a tvářím se, že jsem výletem potěšen (je to pravda, ale vylézt se mě fakt nechtělo). Dnes to stejně nebude na nějaké fotografování, přesto svého druha - batoh s fotoaparátem beru sebou. Je to už můj druhý hrb.
Trasa je jednoduchá, opět kolem hotelu Friesovy Boudy na červenou turistickou značku. Sníh je špatný, je ho málo a ještě je namrzlý. Běžkujeme (něco jako krok, běh) kolem Dvorské Boudy až k "Bufítku". Zde odbočíme na pravou stranu po červené, směr Liščí hora. Začátek úseku je poměrně dobrý na dané podmínky, ale sjezd na Pec pod Sněžkou už je ledovatý místy s kameny. Sundávám běžky a jdu pěšky. necháváme za sebou Lyžařskou Boudu a já se těším na občerstvení v Lesní Boudě. Ta se nachází 1100 metrů nad mořem a kromě zajímavé kuřácké části restaurace (připomíná mě to roubenou chaloupku), je poměrně útulná i nekuřácká restaurace. K poslechu hraje živá kapela. Do opuštění restaurace, zavírací doba díky přípravě na Silvestra, nám zbývají dvě hodiny. Polévka zelná, černé pivo mě opravdu chutná a tak nezůstanu u jednoho. Dvakrát sám zatleskám muzikantům a kytarista mě na dálku děkuje. Prostě taková pohodička. Dovnitř chodí promočení turisté, za okny řádí vítr z deštěm a mě se opravdu nechce ven.
Zpáteční trasa je úplně stejná s tím, že na "Bufítku" si dávám dobrý punč. A abych nezapomněl, také dopíjím grog. Základ na Silvestrovskou veselici je položen.
Silvestr na Frízovkách mě mile překvapil. V kladném slova smyslu. Celý večer piji sekt (mám z toho obavy), ale i ráno jsou čilý. Kytaristi se střídají, hrají rock až po folk a hlavně hrají moc pěkně. Největší radost mám ze sprosté písničky Radek. To opravdu ožívám:) Ze sousedky Zdeňky a souseda Jardy se pak pro zbytek večera a noci stávají mojí rodiče. Působíme opravdu jako taková typická rodinka:)
Po návratu do chaty vracím omylem sebrané hůlky mladé pěkné slečně a za veškeré vtipky se jí alespoň symbolicky omlouvám a to i za adoptivní rodiče. Nechť si tyto vtípky a veselé příhody udržíme hodně dlouho v našich myslích.
Ranní balení a návrat do Strážného je takovou symbolickou tečkou za již loňskou zimou. Prostě vytrvale prší a já tak po dlouhé době mohu poprvé otestovat svojí outdorovou bundu. Dole je již po sněhu a já vlastně jsem rád za ty tři dny lyžování na té trošce sněhu.
Všem přeji vydařený nový rok 2007, mnoho krásných cest a odpovídající počasí a hlavně pohodu v duši.