Památky zapsané na seznamu Unesco už mají něco do sebe, tak proč neodbočit z D1 a nezastavit se v Třebíči? Po zaparkovaní v centru města jsme se zastavili v informačním centru na Karlově náměstí, kde jsme se vybavili mapkou se stručným povídáním o jednotlivých pamětihodnostech města. Nás zajímalo hlavně židovské město, zapsané od roku 2003 v seznamu památek UNESCO.
Židovská čtvrť se nachází na poměrně malém prostoru, z jedné strany omezena řekou Jihlavou, z druhé pak skalním masivem Hrádek. Unikátní je pak právě pro svou zachovalost, i když z původních židovských obyvatel zde nežije již nikdo. Většina ze zhruba tří set jich zahynula během druhé světové války. První zprávy o židovském osídlení v těchto místech se datují do počátku 15. století. Postupně se počet obyvatel ghetta zvyšoval, až v roce 1799 místní židovská obec čítala 1770 osob. Toto číslo se pak zase postupně snižovalo zejména proto, že se židé po zrušení mnoha omezujících zákonů během 19. století mohli začít stěhovat jinam. Do dnešní doby zůstalo zachováno celkem 123 domů, 2 synagogy a také hřbitov, jeden z největších na Moravě.
Celou čtvrtí procházejí v podstatě 2 hlavní ulice (dříve se nazývaly Horní a Dolní), mezi nimiž je velké množství úzkých uliček a průchodů. Některé procházejí přes vnitřní dvorky, zajímavá je i ulička s prampouchy, klenutými oblouky mezi domy. Hodně domů je již opravených, jiné to teprve čeká. To je i případ bývalé Subakovy koželužny, velké továrny stojící na jednom konci čtvrti, jejíž jedna část byla upravena na malometrážní byty, zatímco velká hala teprve čeká na své využití.
Zajímavá je také Zadní synagoga s dochovanými nástěnnými malbami z 18. století, dnes využívaná ke kulturním účelům. Ve vedlejší budově je pak další infocentrum, prodejna suvenýrů a penzion. Dům v ulici L. Pokorného č.p. 5 je klasickou ukázkou výstavnější městské zástavby židovských čtvrtí – je u něj užito jednosloupové rohové loubí. Tento dům, stejně jako mnoho dalších, byl prohlášen i za kulturní památku. Za pozornost stojí třeba i barokní Přední synagoga, která dnes slouží Československé církvi husitské a tvoří další z mnoha malebných zákoutí, nebo chudobinec, unikátní slepenec několika domečků.
Přestože většinu domů je možné obdivovat jen zvenku, jeden je zpřístupněn i zevnitř díky nadšení současných majitelů. K prohlídce nabízejí unikátní starou studnu ve sklepě a několik přilehlých místností. Studna sice poskytuje pouze užitkovou vodu, ale díky ní zase v domě nevzlíná vlhkost, které je v blízkosti řeky dostatek.
Město samozřejmě nabízí ještě množství dalších zajímavostí, kromě židovského hřbitova také třeba baziliku sv. Prokopa. Ta ale byla v době naší návštěvy bohužel zavřená. Trochu atmosféry jsme nasáli ještě v restauraci nacházející se hned na kraji židovské čtvrti. Místa si v ní lze vybrat skutečně všude – v místě dřívějšího obchodu či dílny, v průchodu do dvora, přímo ve dvoře a nebo v samostatné komůrce, chambres separé.
Po odpočinku u sklenice studeného nápoje jsme vyrazili zpět domů...