Další den si děláme "kulturní den" - vyrážíme do nedalekých Lysic. Cestou sice trochu bloudíme, protože kvůli uzavřené silnici musíme jet jinudy, ale nakonec přijíždíme k zámku, hlavní turistické atrakci městečka Lysice.
První zmínka o Lysicích je již z roku 1308, až do roku 1490 byly v držení pánů z Kunštátu. Poté se vystřídalo množství majitelů, až se na začátku 19. století dostaly do vlastnictví hrabat Dubských. Po roce druhé světové válce byl zámek na základě Benešových dekretů znárodněn a po roce 1947 zpřístupněn veřejnosti. Prohlídka interiérů ukazuje životní styl posledních vlastníků zámku, je možné si vybrat z několika okruhů.
My jsme si vybrali prohlídku pozdně renesančních zámeckých zahrad. Zahrady se skládají ze čtyř částí oddělených schodišti, zídkami a také kolonádou. Zastřešená kolonáda, s ochozem v prvním patře mohla sloužit k procházkám za špatného počasí a také k pohledům na záhonové výsadby z ptačí perspektivy. V zahradě se nachází velké množství zajímavých dřevin a rostlin, na které průvodce návštěvníky vždy upozorní. Do prohlídky je zařazeno i zahradní kasino, v němž dnes bohužel chybí původní zařízení, a zámecké zahradnictví pěstující dodnes květiny pro potřeby zámku.
Po prohlídce zahrad v Lysicích se přemisťujeme ke hradu Pernštejn. Před výstupem na hrad z městečka Nedvědice se posilňujeme v místní restauraci. Pak ještě krátce procházíme mezi pouťovými stánky se suvenýry a sladkostmi. Jinak Pernštejn snad není potřeba ani představovat, protože je známý z mnoha filmových pohádek. Gotické sídlo pánů z Pernštejna bylo v době od 13. do 16. století několikrát přestavováno, takže zvenku je téměř všude "polepen" různými výklenky na masivních krakorcích, které tak zvětšují plochu ve vyšších patrech. Jednotlivé místnosti jsou někdy tak malé, že se naše skupina do nich skoro nevejde, a interiéry nepřekypují nábytkem a sbírkami, ale o to zajímavější prohlídka to je. Důležité je však neztratit kontakt se skupinou, protože v bludišti místností, chodeb a schodišť by se člověk snadno ztratil.
Na čtyřech nádvořích hradu díky probíhajícím slavnostem množství lidí. Každý si tak mohl vyzkoušet střelbu z kuše, shlédnout divadelní či šermířská představení, nebo koupit si tradiční suvenýry - kovářské či hrnčířské výrobky, staročeské trdlo, bylinné likéry atd. Množství středověce oděných lidí tak ještě umocňuje atmosféru, která byla na nádvořích kdysi tak běžná. Po prohlídce hradu i všech ostatních atrakcí se vydáváme zpět k autu a znaveni míříme do Blanska.
POVĚST O MARNOTRATNÉ ELIŠCE
Bílou paní jsme neviděli. Průvodkyně se o ní také nezmínila, ale dle pověstí existuje. Je to bývalá dcera hradního pána, který jí prý uškrtil. Místo této legendy jsme ale viděli pokoj a pověst o marnotratné komorné Elišce. Ta prý byla velice krásná a hodně času trávila ve své komůrce, kde se parádila a zanedbávala své povinnosti. Jedneho dne chyběla na mši, a starý mnich se jí snažil vyhledat. Našel jí ve své komůrce a připomněl jí její povinnosti. Eliška se na něj rozlobila a mnich jí proklel. Po proklétí Eliška jako bílá paní prochází hradem Pernštejn. Tak si prosím vyberte. V její komůrce je ale zrcadlo, do kterého když se podíváte, tak zhloupnete a zošklivíte. Jak jsem si všimnul, nikdo se do zrcadla nekouknul:)