Další den se nám zase zlepšilo počasí a tak jsme si vyjeli do Adamova. Ne že bychom si chtěli prohlédnout toto město ukryté v lesích, ale začíná tu naučná stezka, která vede Josefským údolím až k Býčí skále. Cesta je celkem pohodlná a tedy vhodná i pro rodiny s dětmi. Vede i kolem bývalé huti Františka, která je v současnosti poměrně pěkně opravená. V přilehlé budově lze navštívit expozici o místním hutnictví, popř. se osvěžit v budově zvané Švýcárna.
Svůj název dostala podle dřevěných trámů ve zdivu, používaných v německy mluvících oblastech.
Poté nás cesta zavedla přes volně přístupné jeskynní bludiště Jáchymka až k Býčí skále, významnému archeologickému nalezišti. Dovnitř jeskyně se běžně nedá vstoupit. Navíc jsme ještě měli v čerstvé paměti reportáž televize Nova z předchozího dne o zachraně uvízlého speologa.
Významný archeologický výzkum v jeskyni prováděl v 2. polovině 19. století Jindřich Wankel, který v ní objevil stopy po lidském osídlení z doby kamenné a pak zejména pohřeb halštatského náčelníka, obklopeného bohatstvím, ženami, čeledí a také koňmi. A podle nalezené zlaté sošky býčka patřící k výbavě náčelníka se jmenuje celá jeskyně. V současné době je Býčí skála propojena s Rudickým propadáním, celková délka chodeb je 13 km.
Od Býčí skály jsme pokračovali dále po modré až do Křtin, poutního místa, kam se věřící scházejí k uctění Panny Marie Křtinské. V obci je krásný barokní kostel z 18. století, jehož projekt navrhl Giovanni Santini. Ke kostelu přiléhá i ambit s kaplí a rajskou zahradou, v němž je množství votivních obrazů – darů od poutníků a také velká zvonkohra. Měli jsme možnost si ji poslechnout opravdu zblízka, ale slyšet bude určitě v širokém okolí. Podle pověsti byla soška Panny Marie (Křtinské), jejíž sochy a hlavně obrazy lze vidět v úctyhodném množství, nalezena v blízkém lese a odnesena do kostela a za to pak po třicetileté válce pomohla obyvatelům odvrátit morovou epidemii.
Protože již bylo po poledni, chtěli jsme se na místě občerstvit. Ukázalo se však, že to není až tak jednoduché. Místní restaurace prostě nezvládaly počet turistů a svatby, kterých bylo v kostele díky „magickému“ datu 7.7.2007 několik po sobě. Přesto jsme se aspoň trochu najedli a napili a po červené vyrazili zpět k Adamovu.
Cesta vedla příjemným lesem, takže nám ubíhala docela rychle. Najednou jsme stáli u Alexandrovy rozhledny, odkud byl pěkný výhled do údolí řeky Svitavy a na město Adamov. Bohužel jsme museli vzít zavděk pouze ostrohem u rozhledny, protože ta je v současné době v dezolátním stavu a výstup na ni je zakázán. Od rozhledny pak cesta vede poměrně strmě dolů do města a za chvíli jsme tak stáli dole v údolí.
Po návratu do Blanska jsme pak strávili ještě nějakou dobu na zahrádce místní pizzerie, takže jsme zakončili celý výlet vskutku příjemně.