Druhý den v Moravském krasu je plačtivý. Naštěstí máme zamluvenou prohlídku Punkevní jeskyně. Déšť se tak stává po dobu prohlídky nepodstatným. Prohlídky v Punkevní jeskyni je dobré objednat dopředu. Autem se dopravíme do Skalního mlýna, kde si vyzvedáváme rezervované lístky do Punkevních jeskyní. Povolení k fotografování koupíte ale až v pokladně u Punkevních jeskyní. Ze Skalního mlýna vás sveze po silnici ekovláček, ale jako řádní turisté šlapeme po svých po zelené turistické značce.
Prohlídka trvá přes hodinu a kromě "suché cesty", která nás provede přes Přední dóm, Střední dóm a Zadní dóm se dostaneme až na dno propasti Macocha. Macocha je 138m hluboká a je největší propastí v České republice a střední Evropě. Jméno dostala podle pověsti ze sedmnáctého století.
POVĚST O MACOŠE
V nedaleké vesnici žil sedlák se ženou a synkem Martinem. Jednoho dne selka rozstonala a brzy umřela. Sedlák se velmi trápil, ale za nějaký čas se znovu oženil. A než přišel další rok, narodil se další syn. Sedlák byl zase spokojený, ale starší synek Martin pod macechou strádal. Ta mu měla za zlé, že zdědí celé hospodářství. Jednoho dne vzal sedlák mladšího syna na trh a macecha zůstala s Martinem sama doma. Vyrazily do lesa na jahody. Po nějaké době se dostaly až k okraji propasti, kam se málokdy z vesnice troufnul přijít. Macecha si však všimla na okraji propasti pěkných jahod a dostala nápad. Řekla Martinovi: "Koukej na ty jahody, dojdi pro ně". Martin nerad uposlechnul a když se nad nimi shýbal, macecha do něj strčila až spadnul do propasti. Macecha rychle utíkala pryč, ale výkřik nevlastního syna jí pořád zněl v hlavě, až si uvědomila, co provedla. Znova se vrátila k propasti a skočilo do ní.Když se sedlák vrátil, nenašel doma nikoho a začal je hledat. Běhal po lese, volal až uslyšel slabý pláč. Dovedl ho až k propasti. Nahnul se přes sráz a uviděl Martina jak visí na větvích borovice. S pomocí vesničanů syna zachránil. Od těch dob se prý propasti říká Macocha.
V druhé části prohlídky absolvujeme tzv. "mokrou cestu" a z podzemí se dostaneme podzemní říčkou Punkvou plavením na loďkách. Průvodce a kormidelník monotónním hlasem vypráví své strašidelné průpovídky o tom, že Punkva je ponorná říčka proto, že se občas nějaká z loděk ponoří. Mineme tak První, Druhé a Třetí jezero a na krátkou dobu přistaneme a jdeme na prohlídku Pohádkového nebo také Masarykova Dómu. Po návratu na loďku si občas musíme dávat pozor na hlavu a občas se i sehnout kvůli stísněnému prostoru nad hlavou.
Loďka se však neponořila a my vyjíždíme z podzemního bludiště ven. Protože prší ještě více než ráno, na chvíli se schováváme v občerstvení u vstupu do jeskyní. Bohužel déšť nepolevuje a tak se vydáváme dál, prohlédnout si Macochu i shora. Odmítáme využít lanovku a jdeme nahoru pěšky. Po necelé půlhodince přicházíme k hornímu můstku, ze kterého je výhled dolů. Poté se opět schováváme před deštěm, tentokrát v chatě Macocha. Naštěstí po "druhé snídani" déšť přechází v drobné mrholení a po chvíli ustává. Míříme proto ještě jednou k hornímu můstku, poté i k dolnímu, odkud vidíme i skupinku lidí dole v Macoše.
Pak vyrážíme po naučné stezce, která vede směrem k vesnici Sloup. Nepotkáváme cestou vůbec nikoho, což je docela úlevné po davech okolo Macochy. V klidu se tak můžeme kochat výhledy z Koňského spádu (jmenuje se tak proto, že tam kdysi spadlo koňské spřežení), případně se dívat na "závrty", kterých je v okolí spousta. Ve Sloupu se rozhodujeme navštívit i sloupsko-šošůvské jeskyně pověstné svou krápníkovou výzdobou.
V Eliščině jeskyni máme dokonce možnost si vychutnat i hudební produkci, její akustika je vynikající, a proto se v ní pravidelně konají i koncerty. Následují Stupňovitá a Nagelova propast, které vůbec nejsou vhodné pro lidi trpící závratěmi. Ta první je hluboká 65 metrů, druhá dokonce kolem 90. Další část prohlídky pokračuje v šošůvské části, kde jsou jeskyně sice o něco menší, ale zato s bohatší výzdobou. Příkladem může být Pohádková síň, kde jsou opravdu různé pohádkové bytosti a uprostřed nich se v jezírku nachází krásný Svícen. Prohlídka končí v jeskyni Kůlna, kde je expozice o lidském osídlení této jeskyně. Bohužel mnoho archeologických památek bylo zničeno za druhé světové války, kdy byla do jeskyně přesunuta výroba v rámci německého zbrojního programu.
Poté se již vypravujeme zpátky ke Skalnímu mlýnu. Cesta nás vede po staré silnici kolem spousty jeskyní, které nejsou pro turisty zpřístupněné. Ale o jejich návštěvnících svědčí vyšlapané cestičky. My se ovšem dovnitř nepouštíme, protože nemáme patřičné vybavení ani zkušenosti. Cesta je zdánlivě nekonečná, jak se klikatí v údolí, ale přeci jen po nějaké době míjíme vstup do punkevních jeskyní a za chvilku přicházíme ke Skalnímu mlýnu, odkud se vracíme do našeho penzionu.