Probouzím se v nejsevernějším hlavním městě světa v Reykjavíku. Mám takový ranní rituál, říkám tomu snídaně do spacáku. Ráno jen ohřeji vodu na čaj a zatím nezbytnou instantní polévku. Důležité je, že nevylézám ze spacáku a užívám si tak komfortu pomalého ranního vstávání. Je úplně překrásně na zdejší podmínky, neprší a vítr se toulá asi na jiném místě.
Dopoledne mám čas na ranní prohlídku Reykjavíku. A jak proběhla včerejší islandská noc? Zřejmě jako vždy bujaře, musím překonat několik obrácených žaludků na chodnících (normálně řečeno, tolik blitin jsem ještě pohromadě neviděl:)
Dostávám se do radnice a mám štěstí, včera demontovaný třírozměrný model Islandu už je sestaven v hale a tak si můžu poměřit rozlohu ledovců na islandu a udělat obecnou představu o ostrově. Nádherné je, že všude je množství informačních materiálů k danému místu, zde k Reykjavíku a okolí.
V turistickém obchůdku si prohlížím překrásné fotografické publikace a rozhoduji se, kterou si přivezu. Ještě nezbytný nákup na další tři dny a můžeme konečně vyrazit do pořádné divočiny. Čeká nás první výšlap k vodopádu Glymur.
Glymur je vůbec největší Islandský vodopád, voda zde dopadá z úctyhodné výšky 200 metrů! Počasí nám opět přeje, je prostě pěkně. Stoupáme pořád a pořád nahoru, táhnu svůj fotobatoh a říkám si, zda to zvládnu. Touha je však strašně silná, prostě to metu nahoru hlava nehlava. Na jednom místě je přes řeku položen kmen stromu s lanem. To jsem si dal, stativ se mě chytil do lana a už jsem se pomalu poroučel do řeky, nějakým zázrakem však dojdu suchou nohou na druhý břeh. Místy je výstup náročnější, je to takový šplh po skalách (se stupínky pro boty) a úzkých cestičkách. Ale přátelé, stálo to zato. Vodopád je nádherný, jen to na fotografiích nedokážu plně zachytit (a pak, foťte v poledne). Zpět jdeme jinou trasou po druhé straně a tak budeme muset brodit ledovcovou řeku. Použiji sandále a v polovině řeky necítím chladem nohy. Ale ten pocit na druhé straně, najednou únava v nohách je ta tam a nastupuje příjemný uvolněný pocit. No prostě nohám to pomohlo.
V půl páté přicházím k autobusu a za nedlouho míříme do vnitrozemí k městečku Húsafell. Cestou stavíme u stánku s rajčaty. Funguje to tak, že si vezmete pytlíček rajčat a dle napsané ceny obnos hodíte do kasičky. Zatím to takto krásně funguje a nikdo to nezneužívá. U nás by nejdříve zmizela kasička, pak rajčata a nakonec by byl ukraden samotný stánek.
Večer déšť bubnuje do stanu, prší docela dost a i vítr se nějak navrátil. Jsem zvědavý na další den. Jako dodatek co s námi, nosiči fotoaparátů, první den v pořádné islandské přírodě provedl, přidávám vzpomínku na Jindru. Z osmi filmů na celou výpravu Jindra velkou část odfotil a pocítil tak jejich nedostatek pro další dny. Musím říci, že to zvládnul, ale odhaduji, že to někdy bylo asi velké sebezapření nefotit. A tak tímto zdravím Irenu a Jindru, Praktiku a Nikon FM2 a jsem rád, že tam někdo takový také byl.