Probouzíme se do mírného deště, ale probouzíme. V noci jsem se občas budil a poslouchal burácení větru a přemýšlel, zda stan vydrží nebo nevydrží poryvy. Vydržel, ale zážitek z první noci dlouho zůstane v mé mysli. A to i díky překrásnému kempu u dvou majáků s pravým severským syrovým mořem s jeho nezapomatelnou příchutí a drsností. Vyrážíme na první drobnou tůru přes lávové pole na polostrově Reykjanes směrem k útesům. V dálce je vidět osamocený útes Elder.
Občas místy poprchává a já si blahopřeji k pěknému počasí. To ještě netuším, co nás teprve čeká. Vracíme se pořádně vyfoukaní a s rádostí nasedáme do autobusu směr Gryndavík. Sjiždíme z asfaltové silnice na nezpevněnou cestu, viva Islande. Projíždíme krajinou s lávovými kameny, kameny jsou porostlé mechem. Je to taková měsíční krajinka, pusto prázdno a to i na silnicích. Poprvé na Islandu potkáváme všudepřítomné ovečky. A také kostelíček s hřbitovem. Všímám si dřevěných bílých křížů v trávě.
Přijíždíme do Grindavíku, příjezd je po asfaltce. Grindavík je malebné rybářské městečko, má okolo 2000 obyvatel. V roce 1296 (doufám, že má pamět je správná) Grindavík napadli a vyplenili piráti. My Grindavík opuštíme a přesunujeme se přes Krisavík do oblasti Seltún.
Seltún je geotermální oblastí s množstvím bahenních sopek, parnímy výpary a samozřejmě solfatary. Solfatary (pojmenováno podle Solfatary u Neapole) jsou výrony plynu o teplotách mezi 90 až 250 stupni Celsia. Jsou složeny převážně ze sirovodíku. Právě solfatary jsem velice rád na Islandu obdivoval, nevím proč:)
Pokračujeme na hlavní město Reykjavík. Ještě před Reykjavíkem ale stavíme u malé zastávky a já si pokládám otázku, cože to bylo za shluk rozpadlých dřevěných konstrukcí z kulatin podél cest. Jedná se o starodávný způsob sušení ryb na slunci. Asi mám rýmu a tak příslovečný zápach moc necítím. Vidíme zavěšené tresčí hlavy (exportují se do Nigérie), masa už moc nezbývá. Místo umocňují krkavci a různí ptáci sedící na konstrukci.
Reykjavík je nejseverněji položené hlavní město (překladem kouřová zátoka). Město bylo založeno vikingským osadníkem Ignolfem Arnarssonem okolo roku 874. Zastavujeme u plastiky vikingské lodě, u místní teplárny (geotermální) s umělým gejzírem. Další zastávka patří vile Hofdi. Zde se v roce 1986 setkal prezident USA Ronald Reagan a prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov. Údajně od této schůzky se datuje zvýšený turistický zájem o ostrov Island.
Večer mě čeká vycházka do města. Jsem upozorněn na uvolněné mravy (máme to štestí, že jsme v Reykjavíku v pátek večer). Devčata prý chlapce balí, dále nepíší a nakonec mu klidně objednají taxík. Musím napsat, že tomu i věřím, i když zážitky v této oblasti žádné nemám. Cestou mijíme množství poměrně odvážně oděných islanďanů (dívky mají hodně často kozačky s vysokým podpatkem) a chlapci zase poslední barevné vlasové kreace. Tu a tam mírně přiopilý islanďan vstoupí do cesty. Mladící v dlouhém cadillacu popíjejí pivo a hlasitě na nás pokřikují. Prostě město v pátek večer žije. Jsem unaven a tak kolem desáte se vracíme do kempu. A jak dopadlo večerní řádění v Reykjavíku bude lehce zmíněno v dalším dni.