Dnes nás čeká pěkný program, prostě pár atrakcí z top ten Islandu. Myslím tím samozřejmě oblast Geysyru, vodopádu Gulfoss, opatství Skálholt a přesun do oblasti Landmanalaugar. Ráno vyjíždíme v 8:30 přesně a všichni se nejspíš těšíme. Po výjezdu však přicházíme o zadní pneumatiku autobusu. Oprava trvá do 11:15. Venku pořádně fouká, naštěstí neprší. I tak si pocitově ověřuji, že vítr sníží teplotu (udává se i o 10°C) a při slunečním dni je mě prostě strašná zima.
Nejdříve zastavujeme u vodopádu Gulfoss. Máme poměrně luxusní čas na obdivování krás vodopádu a tak se stativem vyrážím na lov. Vodopád je nádherný. Vodní tříšť sviští kolem mě a bohužel se usazuje i na objektivu. Bude to oříšek vyfotit čelní pohled. Zatím se vydávám na kamenné pole mezi kaskádou u vodopádu. Jsem asi maniak, lezu i na okraje rokliny, takže mě spolucestující varují, že za fotku to nestojí. Sám mám z výšek strach a respekt, ale je to silnější. Nakonec však najdu pěkné místo na skalnatém výběžku lehce nad vodopádem. Beru stativ a pořizuji svojí vytouženou fotografii, včetně lehké duhy nad vodní tříští.
Kousek od vodopádu Gulfoss se nachází oblast s Geysyrem. Ten je momentálně "out of order" a tak se množství návštěvníků a turistů kochá u menšího sourozence gejzíru Strokkur (máselný sud). Strokkur vystřikuje každou čtvrt hodinu a tak si dělám místo mezi ostatními a připravuji fotoaparát na sekvenční focení:) Beru hned první záběr. Mám vyfotografovanou samotnou kapsu gejzíru, tak i samotný výstřik. Mám čas a tak spěchám na kopec nad gejzírem. Tady to ale opravdu fouká. Provádíme (Martin, Patrik...) na rozhraní kopce takový dosti velký záklon, ale vítr nás drží. Prima, Islande. Ještě fotím Strokkur z kopce. Na parkovišti si dělám radost a kupuji si Skyr s příchutí, po tomhle se mě bude evidentně stýskat.
Cestou samozřejmě máme pár zastávek na focení, ale pěkné místo, které si pamatuji je dvojvodopád Hjálparfoss. Je už trošku později a tak chvátáme do rygolitových hor a oblasti Landmanalaugar. Jedná se o vnitrozemí Islandu, ne každý se sem dostane. Ale přátelé, stojí to za to. Musíme však zdolat úsek po silnici typu F, což je silnice určená pro 4x4 automobily. Jsem zvědavý, jáká bude cesta, člověk nikdy neví. Jedeme hodně pomalu, prakticky celou cestu přes lávová pole, silnice je samozřejmě nezpevněná. Bezvadné je, že díky pokročilé době zapadá sluníčko a my máme možnost vidět překrásné scenérie okolní přírody.
Ke kempu se dostáváme kolem 10 hodiny večer. Autobus stojí před brodem a my musíme veškeré věci ke spaní a pro dvoudenní pobyt tahat sebou. Stavím stan a jsem blízko ke své největší islandské katastrofě:) Zapadá mě spojovací díl vypínacího prutu u stanu. Obcházím spolucestovatele a vyptávám se na spojovací díl nebo hřebík. Veronice ještě mezitím pomáhám stavět stan, jsem tak něčím užitečný:) Sám ale dosti zmateně řeším svůj problém. Už je poměrně tma a začal foukat ostrý vítr. Stan je na pokraji odletu neznámo kam. Pomoc mě nabídne Jarda a když vidí mojí situaci, nabízí i přespání u nich ve stanu. Děkuji, potěší to. Ale říkám si, zvládnu to. Moje, poněkud naivní představa řešení problému spočívá v zasunutí ulomeného kolíku jako spojky do vypínacího prutu. Představa končí destrukcí a zničení dvou částí vypínacího prutu. Ouvej. Ještě jsem si pro klid duše utrhnul i spojovací gumu. Dělám jedinou možnou věc a narovnávám stan, vypínám ho provizorní konstrukcí prutu s kusem dřeva. Nakonec ho jistím kameny.
Noc je poměrně zajímavá, občas se na mě nalepí stěna stanu, ale vydržím. Ještě že jedu sám. Jako ochránce druhého pohlaví bych této noci totálně zklamal. Druhý den stan vylepšuji a upravuji prostřední prut, což mě pak zajistí přežití a celkem pohodu po celou další dobu na Islandu. Za starost a pěknou nabídku v nouzi, která potěšila, zasílám vzpomínku a pozdrav Jolance a Jardovi.