Odjezd z kempu v Asbirgi. Dnes nás čeká údolí Vesturdalur v národním parku Jokulsárgljúfur, zkamenělí trollové Karl a Kerling a nakonec výlet na červenou horu Rauhólar. Cestou ke zkamenělým trollům sbírám houby (dostal jsem chuť na smaženici). Jedná se o klasické české špičníky neboli správně o kozák březový. Karl je údajně starý muž a Kerling představuje dle legendy ženu. Pravda, Karl je masivnější a výprava pouští uzdu své fantazie. Každý tak vidí oko, čelu či bradu skoro někde jinde. Do učené debaty se nezapojuji a s potěšením poslouchám výklad rady starších.
Jdeme zpět podél toku řeky Jökulsá á Fjölum na horu Raudhólar.
Procházíme podél různých čedičových útvarů jako je velké čedičové srdce (nejsem bohužel v páru na případný polibek) a tak úplně nedoceňuji. Vůbec nefotografuji, nemám správnou náladu, navíc slunce je dosti ostré. Konečně jsem se dostal k úpatí kopce Raudhólar. Jedná se o pozůstatek kužele ze struskové lávy, který hraje červenou, žlutou, hnědou a černou barvu. Krásný kopec s pěkným výhledem do okolí. Zde už samozřejmě fotím.
Po návratu k autobusu vyjíždíme směrem k městečku Húsavík. Zde čeká skupinku pozorování velryb. Mě to popravdě řečeno moc neláká a tak mám něco jako čtyřhodinové studijní volno po Húsavíku. Lístek na pozorování velryb stojí okolo 3300 ISK. V propagačních materiálech se uvádí úspěšnost okolo 98 procent. Vidět jsou nejvíce delfíni, sviňuchy a plejtváci malí.
Utrácím skoro poslední peníze a před výšlapem nad město se trošku stravuji. Potkávám dva Čechy, studenty, kteří jedou okružní trasu po Islandu autobusem. Krátce se dáváme do řeči. Přenechávám jim šek na 800 ISK (za nakoupené zboží), na letišti si ho mohou nechat proplatit - říkám jim, ať mě pošlou třeba pohled (rád je dostávám:). Cestou k vrcholu nad městem jdu kolem muzea a, jak nakonec zjišťuji, i kolem domova důchodců. Mají tam takové malinké golfové "hřiště" s devíti jamkami na puttování. Na kopci usedám na kámen a městečko Húsavík mám jako na dlani. Dávám si relaxační pauzu a vychutnávám si klid a silný vítr Islandu.
V přístavu fotografuji připlutí lodě s naší výpravou a ptám se na úspěch při pozorování velryb. Prakticky skupinka pořádně viděla jen delfíny. Jana (důchodkyně) se ptá Patrika na muzeum penisů (má být v Húsavíku). Sám nevím kde, šel jsem jen kolem jediného muzea. Tam ale o ničem takovém nebyla zmínka.
Odjíždíme k vodopádu Godafoss (božský vodopád). Z parkoviště je to opravdu kousek po pěkné pěšince. Božský vodopád nejspíše pro to, že byli do něj odhazováni pohanští bůžkové.
Přijíždíme k jezeru Mývatn (Muchničkové jezero) a ubytováváme se v kempu u jezera u městečka Reykjahlíd. Zde si chystám svojí smaženici. Vajíčka jsem koupil s máslem v Húsavíku a sůl si půjčuji. Smaženice je celkem dobrá (na připáleniny se raději nekoukám), ale v ešusu a na plynovém vařiči jí asi nikdy v životě už připravovat nebudu. Tento den věnuji Janě za to, že nasbírala mraky hub a pak nevěděla co s nimi, za to, že se vyptávala na muzeum penisů a v neposlední řadě hlavně za to, že to sama na Islandu zvládla.