V devět hodin vyjíždíme z kempu, ale stihnu si ještě vyfotit ranní vodopád Skógafoss. Před pár dny jsem u Patrika vyslovil přání, vidět travnaté domečky na Islandu. Skanzen Skógar správě takovou možnost nabízí. Máme povolení fotit jen exteriéry, stavíme se opravdu na skok a neplatíme si prohlídku. Domečky jsou malebné, malinké. Mě se ještě na Islandu naskytne možnost, podívat se dovnitř.
Jedeme k útesům v Dyrholayey, s černou oblázkovou pláží Reynisfeherti. Právě zde je význačné hnízdiště ptáků, pro mě hlavně papuchalků. Nad útesem jich lítají opravdu hejna, ale díky krátkému objektivu stejně moc nefotím. Sice jsem se snažil po útesu šplhat trošku dolů, ale vždy mě chybí posledních pět metrů. Přesto je pěkné papuchalky pozorovat.
Vracím se zpět, vyfotím si útes s branou nazvanou Brána Islandu a když se vracím zpět, tak jsem upozorněn na papuchalka, který prý už pár minut pózuje pro ostatní. Ha, moje chvilka. Ulehám na útes a postupně se ve skupince blížíme blíž a blíž. Papuchalk je od nás tak na dva až tři metry. Prostě nebojácný chlapík.
Sjíždíme k černé oblázkové pláži. Máme zde pauzu a tak jdeme k útesu a jeskyni s čedičovými varhany. Jedná se o nejjižnější místo Islandu. Další místo na cestě je městečko Vík. Má okolo 300 obyvatel a základní infrastrukturu (supermarket, banku, benzínku, školu). Jsou to prostě jiná měřítka, když to srovnám s naší vesnicí o tisícovce lidí. Ve Víku stavíme pouze u kostela, je odtud i pěkný výhled a po chvilce pokračujeme
Cestou směrem k národnímu parku Skaftafell stavíme u bezejmenného ale vysokého vodopádu Foss a Sídú. U vodopádu jsou dva koníci, kteří si přijdou i pro pohlazení. Skupinka se zde u focení opravdu vyřádila.
Kemp v národním parku Skaftafell je v blízkosti ledovcového splazu ledovce Vatnajokull. Od informačního centra vede několik tras k různým turistickým cílům. My jdeme směrem k vodopádu Svartifoss. Jedná se o poměrně malý, ale hodně fotografovaný vodopád. Sice nesu stativ, ale asi myslím na něco jiného než na focení (asi na teplé kakao). Prostě můj záměr se opravdu nepodařil, a základní trojúhelník ISO, čas a clona dostává v mém podání na frak.
Na druhou stranu, dělám si sólo cestu a jdu k místu Sél, kde by měli být travnaté domečky. Dokonce se podívám i dovnitř, bohužel návštěvní kniha zde není. Vevnitř není mnoho prostoru, ale vnitřek na mě působí teplým příjemným dojmem. Jen zatopit v litinových kamnech a nechat si nabídnout teplý čaj u malého stolečku.