Probouzím se do krásného rána po větrné noci se stanem invalidou. Čeká nás celodenní trek oblastí Landmanalaugar. Půjdeme k první záchytné chatě cca 1080m nad mořem, odbočíme k ledovcové jeskyni a poté tou samou trasou zpět. Stanový tábor leží ve výšce cca 600m nad mořem. Mažu si islandský chléb krevetovým sýrem, a beru ještě patřičné sladkosti. Voda je samozřejmostí. Ráno se stihnu ještě velmi rychle vykoupat v horkém jezírku. V noci díky stanu jsem tuto vymoženost bohužel oželel.
V devět patnáct vyrážíme. Výstup je celkem nenáročný, procházíme oblastí lávy, obsidiánu, množstvím jezírek a samozřejmě barevných ryolitových hor. Snažím se držet ve předu, občas se ale zdržím focením. Přesto jsem si trošku nadělal náskok, doháněl jsem dvojici, o které jsem myslel, že patří k naší výpravě. Tento omyl mě pak umožňuje posnídat a kochat se okolní pustinou.
Další zastávku provádíme v místě bublající vody, sirovodíku a bublajícího bahýnka. Oproti oblasti Seltún zde nenajdeme žádné zátarasy z provazů. Vstup je ale na vlastní nebezpečí. Cestou k chatce mineme pomníček, připomínající smrt v té době 25 němce. Nechť slouží jako místo pokory pro ostatní. Řádově kilometr od pomníčku je záchytná chata. Pokud plánujete projít celou trasu cca 75km, je dobré si pobyt rezervovat a zaplatit.
U chatičky potkáváme dvojici Čechů. Na Islandu to je poměrně častý jev. Češi jsou opravdu turistický národ. Z chatky vyrážíme směrem k ledovcové jeskyni. Překonáváme ledový svah, sníh taje a občas se boříme. Jeskyně opět taje a tak si trochu smáčím bundu. To je snad jediná chvilka, kdy jsem trošku zmokl. V okolí jeskyně jsou opět bahenní jezírka a já opouštím skupinu a užívám si rašelinové půdy. Nedovím se ale program skupiny na další den.
Cesta zpět i když se to nezdá je zajímavá. Člověk vidí krajinu z opačného pohledu a musím říci, že jsem sám tímto pohledem překvapen. S Igorem jdeme poměrně rychle. Cestou toho semeleme poměrně dost a já si tak utvářím islandský obrázek českého zdravotnictví. A také to, že si raději ponechám brýle a vykašlu se na operaci. Do kempu přicházíme okolo půl sedmé. Využívám času a poprvé a na posledy na Islandu peru. Opravuji stan a vyrážím do horkých koupelí. Tam se postupně přisune celá šestá výprava. Časem je jezírko pouze české. Být v dosahu studené pivo, tak tato lázeň nemá chybu.
Tento šestý den věnuji Igorovi za jeho přínos zdravotnictví a posílám mu přání: Vydrž chlape.