Z kempu máme plánovaný odjezd v půl desáté. Jelikož je možné v kempu koupit některé suvenýry s určitou slevou, nechávám se přemluvit a kupuji druhou fotopublikaci o Islandu. Pro inspiraci. Vždyť platby kartou skoro nebolí:). Odjíždíme do oblasti Námafjall. Jedná se o geotermální oblast plnou sulfatárů, bahenních sopek a sopouchů (místo s rychle unikající párou). Pro mě je to úžasná procházka, ne nadarmo se jí říká také "ďáblova kuchyně". Jinak se v minulosti v této oblasti těžila síra na výrobu střelného prachu.
Odjíždíme k další aktivní oblasti, do oblasti Leirhnjúkur. Zde procházíme přes lávová pole (na několika místech stále teplá) a kolem několika horkých jezírek. Mladší lávová pole mají tmavší, černou barvu. Poslední lávové pole zde vzniklo před dvaceti lety.
Kousek od oblasti Leirhnjúkur se nachází sopka Krafla a pod ní kráter Viti. Sopka Krafla měří 818 m a naposledy vybuchla v osmnáctém století. Po tomto výbuchu vznikl kráter Viti, neboli "Peklo". V okolí z geotermálních vrtů čerpá teplo elektrárna Leirbotn. V minulosti jeden z geotermálních vrtů explodoval a vytvořil umělý kráter, Islanďané ho pojmenovali trefně jako "domácí peklo".
Na Kraflu nás šplhá jen pár (zbytek odpočívá) a pro mě je to vlastně poslední výstup a tak trošku rozloučení s Islandem. Z Krafly je krásný výhled do okolí, je vidět i jezero Mývatn. Cestou zpět se zastavuji u jednoho z vrtů, který je krytý takovou červenou polokoulí. Zkouším otevřít dveře a světe div se, dveře se dají otevřít. Díky korozi se nedají nejspíše zamknout a tak se ocitám nad místem, kde je vrt hluboký dva kilometry. Je zde pořádné vedro a nikdo z dalších příchozích nemá odvahu jít dovnitř.
Autobus nás veze přes Egilstadir, kde máme zastávku na poslední nákup v supermarketu Bónus a na Islandu vůbec. Patrik si v kempu vyzvedává zapomenutý mobil.
Přesouváme se do přístavního městečka Seyđisfjörđur, do kempu, z kterého nejsem vůbec nadšený. Asi mne už zpracovává smutek z odjezdu. Navíc je kemp podle mě jeden z těch horších. Večer se procházím nočním městečkem, je postavené ve stylu norských měst díky norským přistěhovalcům. Svého času aspiroval na největší islandský přístav. V osvětleném modrém kostelíku probíhá koncert, kopce nad Seyđisfjörđurem jsou zahalené do husté mlhy a ve vzduchu je cítit štiplavý mořská zápach a rybina. Ráno nás z islandského ráje odveze trajekt Norröna.