Den nám začíná dřív než obvykle, budík zvoní už ve čtyři, to abychom stihli první ranní autobus na letiště. A to můžeme být rádi, že vyrážíme z Dejvic a na autobus to máme pár kroků. Až cestou v něm se pořádně probouzíme, k čemuž přispěla spolucestující, která si svému známému stěžovala na děti a vnučku. Nejprve kritizovala svou dceru, že si ze spoření, kdy jí platila 500 Kč po dobu 5 let, nepořídila byt, a pak vnučku, že na návštěvu chodí zásadně v době, kdy se jim to nehodí a navíc si ještě našla přítele, který je z „nějakého zapadákova“ za Prahou.
Na letišti bylo celkem prázdno, jen postupně přijížděli další lidé. Mile mě potěšilo, když jsem zahlédla staré známé tváře – Petra a Ditu, které jsem neviděla aspoň tři roky. A nejlepší bylo, že také oni letěli do Paříže, jen se vraceli zpět dřív než my.
Letadlo letělo přesně podle plánu, takže už v před půl devátou jsme byli v na letišti Orly Sud. Po vyzvednutí zavazadel a několika map centra a místní hromadné dopravy jsme nasedli do autobusu, který nás dovezl do města.
Ve městě, na přestupu do metra nás čekalo zakoupení vícedenního lístku na dopravu u prodavače, který uměl jen francouzsky. Po chvíli si musel přizvat o trošku lépe jazykově vybaveného kolegu, se kterým jsme se už domluvili pomocí ukazování na papír, jaký lístek vlastně chceme. Když jsme měli kýženou kartičku s magnetickým proužkem, mohli jsme vyrazit na vlakové nádraží Gare du Nord, abychom si tam uložili svá zavazadla. Úschovna byla samozřejmě až úplně na druhé straně nádraží, takže jsme si udělali menší procházku po pařížských průchodech mezi linkami RER, metra a vlakovým nádražím. Nakonec jsme se zbavili zavazadel a konečně mohli vyrazit na prohlídku Paříže.
Naše první zastávka byla u katedrály Notre-Dame, kterou jsme si prohlédli zvenku i zevnitř. Katedrála se začala stavět už roku 1163, ale byla dokončena až roku 1330 v na svou dobu impozantní velikosti – na délku měří 130 m, hlavní věže dosahují 69 m. Za pozornost určitě stojí průčelí s portály a galerií soch a také velká rozetová okna. U vchodu nám sice pouliční prodavači suvenýrů – většinou černoši nebo arabové – vnucovali přívěšky ve tvary Eiffelovky, ale zůstali jsme neoblomní. To jsme ještě netušili, co nás bude čekat na jiných místech... Ale Notre-Dame je skutečně nádherný, hlavně při pohledu přes řeku z protilehlého nábřeží, nebo z rozkvetlého parku hned vedle katedrály. Odtud vynikne zejména krásný opěrný systém navržený Jeanem Ravym. Následovala procházka přes celý ostrov Ile de la Cité, včetně proslulého květinového trhu až k nejstaršímu pařížskému mostu Pont Neuf. Ten slouží ke spojení ostrova s oběma břehy od roku 1607.
Po krátkém odpočinku v malém parčíku jsme pokračovali do Latinské čtvrti. Tam jsme se jen tak nazdařbůh procházeli uličkami, prohlíželi si výlohy obchůdků, cukráren nebo lahůdkářství, až jsme neodolali a museli si koupit alespoň pořádný kopec zmrzliny. Byla italská a opravdu vynikající. Dalším milníkem naší cesty byl nejstarší pařížský kostel St. Germain-des-Prés založený roku 542. Později v něm působili benediktini, ale z tehdejšího kláštera mnoho budov nezůstalo, neboť většina jich shořela v roce 1794. Podívali jsme se i na protilehlou kavárnu, kam rád chodil Ernest Hemingway a volným krokem zamířili zpátky k Seině a k Louvru. Proslulou obrazárnu jsme se nakonec rozhodli obdivovat jen zvenku a z přilehlých zahrad, protože dav lidí před vchodem a rozlehlost paláce nás definitivně odradila. Navíc již bylo kolem čtvrté odpoledne a my jsme věděli, že o hodinu později máme dorazit do apartmánu, který jsme si předem rezervovali ve čtvrti Belleville. V této čtvrti žije směs obyvatel mnoha národností, přičemž převažují přistěhovalci z jihovýchodní Asie. Místo typických francouzských kavárniček tak byly všude čínské a indické restaurace, nechybělo ovšem ani muslimské řeznictví. Naštěstí pro čerstvou bagetu k snídani jsme to měli jen pár kroků, zřejmě i přistěhovalci oceňují tento druh pečiva.
Po krátkém hledání správného domu, způsobeném nepřesnou mapkou z kanceláře rezervující ubytování, jsme dorazili před menší třípatrový dům, z jehož jednoho okna nás již vyhlížela sestra majitele apartmánu i s manželem. Po krátké prohlídce všech místností a vyřízení nezbytných formalit (placení...) jsme osaměli v našem dočasném bytečku. Paní se nakonec ještě třikrát vrátila, aby nám lámanou angličtinou vysvětlila, kde je nejbližší obchod, že nedaleko je moc pěkný park a pak že jí kdykoliv můžeme zavolat, kdybychom měli nějaký problém. Apartmán byl sice menší a jednoduše zařízený, ale v kuchyňce nechyběla mikrovlnka, varná konvice, toustovač a dokonce jsme objevili i fritovací hrnec. Ten jsme sice nevyužili, ale zbylé vybavení jsme ocenili.
{rsg2_display: 20, superclean}