Na pondělí jsme si naplánovali výlet do moderní obchodní čtvrti La Défense. Cestou dále po Paříží, jsme se rozhodli zastavit u kanálu St.Martin, který byl zprovozněn roku 1825 pro zlepšení říční dopravy. Podle průvodců se jedná o romanticko místo, nám se takové bohužel nezdálo, možná i proto, že u jednoho ze zdymadel mělo pár bezdomovců své bydlení. Třeba je ale při večerním osvětlení atmosféra místa úplně jiná.
Všední den se nám zdál pro návštěvu La Défense vhodnější, protože o víkendu by tam asi bylo dost prázdno. Takhle jsme viděli plochy mezi moderními skleněnými budovami zaplněné lidmi, restaurace a obchody nezely prázdnotou a na schodech a lavičkách posedávali pracovníci mnoha firem s cigaretou či svačinou. Čtvrť začala být budována v šedesátých letech a od té doby se neustále staví nové mrakodrapy, takže už zabírá plochu více než 80 hektarů. Roku 1989 byla v samém centru čtvrti postavena bílá budova La Grande Arche ve tvaru krychle, které ovšem zůstaly jen některé stěny a uprostřed je prázdná. Autorem projektu je dánský architekt Otto von Spreckelsen. Právě její bílá barva zajímavě kontrastuje s okolními, vesměs tmavými budovami. Je zde možné vyjet výtahem nahoru na vyhlídku, popř. navštívit galerii. Na obrovském náměstí je také umístěn starobylý kolotoč, podobný jako je pod kostelem Sacré-Couer na Montmartru. Jen děti prohánějící se na konících zde chyběly. Zastavili jsme se i v místním obchodním domě, abych si vybrala nějaký zajímavý „kousek“. (Sice jsem si nakonec nic nekoupila, ale mám alespoň dobrý pocit, že jsem pár obchodů okoukla.)
Po nákupní „přestávce“ nás nohy zavedly opět do centra, ke katedrále Notre-Dame, abychom si ji vyfotili při odpoledním sluníčku. Celou katedrálu jsme si znovu obešli a abychom se trochu občerstvili, sedli jsme si u ní do kavárničky na kávu a palačinky. Posilnění a hlavně odpočatí jsme se vydali znovu na Montmartre. Tohle místo nám opravdu učarovalo. Tentokrát jsme si prošli zase některé jiné uličky a nasávali atmosféru. Oproti neděli zde bylo méně lidí, takže jsme se kochali a kochali. Jelikož sluníčko pálilo, nezbytnou zastávku jsme učinili v hospůdce při pivečku. Jak se začalo klonit sluníčko níž, seběhli jsme k Moulin Rouge. Tady jsme se trošku zdrželi focením při různých světelných podmínkách. Postupně se také „Červený mlýn“ Moulin Rouge rozsvěcel a když definitivně padla tma, vydali jsme se do apartmánu.