Na dnešní den jsme si naplánovali celodenní výlet do Versailles. Počasí nám přálo, takže jsme se těšili, jaké uděláme fotografie v palácové zahradě. Vyzbrojeni fotoaparáty jsme po vydatné snídani vyrazili přes celé město. Dokonce se nám podařilo nasednout na správný vlak RER linky C5, protože tato linka je ta s největším množstvím různých odboček, konečných stanic. Po necelé hodině jsme vystoupili na konečné stanici Versailles – Rive Gauche, naštěstí všude označované také „podnázvem“ Chatteau Versailles. To aby nedošlo k mýlce, protože stanice nazvané Versilles jsou dvě.
Zámek, tehdy vlastně ještě jen lovecký zámeček byl postaven ve dvacátých letech 17. století, za vlády Ludvíka XIII architektem Philibertem Le Roy. Od roku 1661 se rozběhly další mohutné stavební práce, protože Ludvík XIV., král slunce, se rozhodl sem přemístit oficiální sídlo královského dvora (doposud to byl Louvre a zámek Saint-Germain-en-Laye). Hlavním Ludvíkovým architektem se stal Louis Le Vau a po jeho smrti Francois d’Orbay a Jules Hardouin-Mansart. Zrcadlový sál, symbolizující sílu monarchie, byl dokončen roku 1784, nádherná královská kaple pak roku 1710. Další, svým rozsahem již menší úpravy byly provedeny za vlády Ludvíka XV. (r. 1770 divadlo) nebo Ludvíka XVIII. (r. 1820 dokončen jeden z bočních paláců).
Jak jsme se přiblížili k zámku, s hrůzou jsme zjistili, že hlavní průčelí je celé schované pod lešením a z fotografování nádvoří nic nebude. Propletli jsme se mezi prodavači suvenýrů, tentokrát „frčela“ hlavně pestrobarevná plastová natahovací letadélka. Na nádvoří jsme se poslušně zařadili do fronty na lístky, protože nechat si ujít prohlídku zámku prostě nepřicházelo v úvahu ;-). Prohlídka byla individuální, s možností zapůjčení audio průvodce v osmi jazycích. Přestože bylo v zámku poměrně dost lidí, nemuseli jsme se nikde příliš mačkat. Začátek prohlídky byl v královské kapli, v jejím přízemí, později jsme se dostali i k prvnímu patru, kam měla přístup jen královská rodina. Mně osobně se asi nejvíc líbilo zámecké divadlo s relativně malým, několikapatrovým hledištěm pro svou atmosféru. Škoda jen, že jsme si nemohli vychutnat žádné představení. Pak měl následovat zlatý hřeb celého zámku – Zrcadlový sál, ale dostavilo se zklamání. Většina lustrů byla demontována, část velkých zrcadel také a u několika z nich stálo přenosné lešení. Proto je asi v současnosti pouze jeden prohlídkový okruh, aby návštěvníkům vynahradili neutěšený stav Zrcadlového sálu. Tak jsme si alespoň v prodejně suvenýrů prohlédli fotografie sálu před rekonstrukcí. Poté jsme ještě prošli královy a královniny komnaty a zamířili do zahrad, které navrhl André Le Notre.
Prošli jsme si zejména francouský park s mnoha fontánkami. Oranžérie byla zatím zavřená a všechny palmy schované někde uvnitř a na vzdálenější část parku s Malým a Velkým Trianonem již nezbyl čas. Když jsme zahrady procházeli poprvé, fontány ještě nestříkaly a tak jsme se mohli kochat pohledem na různé sochy a sošky v nich a v okolí. V půl čtvrté odpoledne byly fontány uvedeny do provozu, dokonce s hudebním doprovodem (z reproduktorů schovaných mezi keři hrála barokní hudba – např. Jean-Baptiste Lully, Henry Purcell, Georg Friedrich Händel). Park jsme si tedy prošli ještě jednou, fontánu od fontány a poctivě jsme „dokumentovali“. Celá hudebně – vodní produkce trvala hodinu a půl, poté jsme se přesunuli ještě k Neptunově fontáně, která měla program až v půl páté.
Celý systém zásobování fontán vodou je unikátní – zahrnuje 200 km různých kanálů a akvaduktů přivádějících vodu, množství rezervoárů a pump na přečerpávání vody. Celkem 32 fontán a vodních nádrží kolem Versailles navíc vytváří hydraulický efekt, aby bylo možné fontány pouštět. Přesto je i dnes problém zajistit potřebné množství vody, Ludvík XIV. dokonce nechal začít stavbu kanálů přivádějících vodu až z 200km vzdálené Loiry. To však již zůstalo nedokončeno.
Po vypnutí všech fontán jsme zamířili zpátky na RER a do našeho apartmánu. Cestou jsme si ještě koupili čerstvou bagetu, takže jsme si mohli dát k večeři nakoupené sýry a klobásky...