Trasa vede po červené turistické značce z Mezní Louky na Pravčickou bránu. Délka (tam a zpět) je cca 7 km, jedná se o střední obtížnost.

Předehra: Odpolední, skoro večerní procházku zahajujeme občerstvením v hospůdce u Fořta. Celkem dobrý výběr základních jídel, nechávám se přemluvit. A ochutnávám i tmavé pivo Březno, takže dnes uzavírám souboj světlé vs. tmavé v poměru 1:1. Sedíme venku a je celkem plno. K poslechu zde hraje nejspíš místní mistr strunného nástroje, dá se to poslouchat, a tak trošinku váhám s výletem. Nakonec vítězí turistika a snaha vidět Pravčickou bránu in natura.

Trasa vede po červené turistické značce, délka okolo 15 km, náročnost trasy vyšší obtížnost.

Předehra: Probuzení do krásného rána v Českém Švýcarsku. Vůbec nechci vstávat, ale stan je mírně z kopce a tak mám lehce otlačenou jednu stranu zad. Jediné,co mě opravdu vykopne, je pocit hladu. Táhnu s sebou plynový vařič, ale čaj jsem si nevzal. Nakonec ani vařič nepoužiji. Snídaně je podávaná v restauraci kousek od kempu. Nemáme žádný plán a tak během snídaně studujeme mapu. Nakonec se opět rozhodnu pro červenou turistickou značku. Vypadá to na pěknou trasu.

Červená turistická značka, úsek Mezní louka - Jetřichovice. Cca 6 km, střední obtížnost.

Předehra: Výjezdním místem je nádraží Praha Holešovice, rychlík IC Vindobona do Děčína v 15:34. Vlak má zpoždění, nefunguje klimatizace, navíc je vlak dosti plný. Je to martyrium, připomíná mně to spíše saunu, než cokoli jiného. Naštestí cesta netrvá dlouho. Možná by mohly dráhy vozit bazenék se studenou vodou. Pak bych si za ten příplatek saunu i dopřál. V Dečíně se ptám na autobusové nádraží a i přes zpoždení vlaku stíháme odjet posledním autobusem směr Hřensko. Naštestí autobus zajiždí i ke kempu Mezní louka. Původně jsem to chtěl z Hřenska šlapat pěšky, ale pohodlnost vítězí.